Breaking Dawn Chapter 31. and 32.
31. TALENTOVANÁ
"Jakou v tom hrají úlohu vlkodlaci?" zeptala se potom Tanya, prohlížejíc Jacoba.
Jacob začal mluvit předtím než mohl Edward odpovědět. "Když Volturiovy nepřestanou, a nevyslechnou to o Nessie, myslím Renesmee," opravil se, uvědomil si, že by Tanya nerozuměla téhle hloupé přezdívce, "tak my je zastavíme."
"Velmi odvážné, dítě, ale může to být nemožné pro zkušenější bojovníky než jste vy."
"Nevíš, co dokážeme."
Tanya pokrčila rameny. "Je to tvůj život,zajisté,
když ho promarníš je to tvoje volba."
Jakob bleskl očima po Renesmee - stále byla v náruči Carmen s Kate postávající kolem nich - a bylo snadné, přečíst v nich touhu.
"Je zvláštní, ta malá," uvažovala Tanya. "Těžko se jí dá vzdorovat."
"Velmi talentovaná rodina," zamumlal Eleazar, jak procházel. Jeho tempo se zvyšovalo; každou vteřinu zazářil u dveří a pak zase u Cramen. "Otec čte myšlenky, matka je štít, a pak, cokoli čím nás tohle neobyčejné dítě okouzlí. Zajímalo by mě, jestli je jméno pro to, co dovede, nebo jestli je to standart upířího míšence. Jako kdyby něco takového vůbec mohlo být považováno za normální! Upíří míšenec, vskutku! "
"Promiňte," řekl Edward ohromeným hlasem. Natáhl se a sáhl Eleazarovi na rameno, jak ho cestou míjel zpátky ke dveřím. "Co jsi právě řekl o moji ženě?"
Eleazar se na Edwarda zvědavě podíval, na moment zapomněl i na své šílené chození. "Štít, myslím. Teď mě blokuje, takže si nemohu být jistý. "
Zírala jsem na Eleazara, moje obočí se ve zmatku svraštilo. Štít? Co tím myslel,
že ho blokuju? Stála jsem právě tady, za ním,
v žádném případě jsem nebyla vhodná pro obranu.
"Štít?" opakoval Edward rozpačitě.
"No tak, Edwarde! Pokud v ní nemůžu číst, pochybuji, že ty můžeš. Můžeš právě teď slyšet její myšlenky?" zeptal se Eleazar.
"Ne," zamumlal Edward. "Ale nikdy jsem toho nebyl schopen. Ani když byla člověk. "
"Nikdy?" zamrkal Eleazar. "Zajímavé. To by ukazovalo spíše na silný skrytý talent, jestli se to tak jasně projevilo ještě před transformací. Nemůžu přes její štít vůbec proniknout, abych se o tom něco dověděl. Její talent je ještě stále nezpracovaný - je jen pár měsíců stará. " Pohled, který teď věnoval Edwardovi byl téměř podrážděný. "Zřejmě si vůbec neuvědomuje co dělá. Úplně nevědomě. Ironické. Aro mě posílal po celém světě hledat takovéto
anomálie, a vy na ni prostě narazíte náhodou a to si ani neuvědomujete, co máte. " Eleazar potřásl nedůvěřivě hlavou.
Zamračila jsem se. "O čem to mluvíte? Jak můžu být štít? Co to vůbec znamená?" Všechno, co jsem si dovedla pod tím slovem představit, byl směšný oblek ze středověkého brnění.
Eleazar naklonil hlavu na stranu, jak mě zkoumal. "Myslím, že jsme ve stráži při tom byli příliš formální. Po pravdě, kategorizace talentů je subjektivní, namátkový obchod; každý talent je unikátní, nikdy nevidíte přesně stejnou věc dvakrát. Ale tebe, Bello, je poměrně snadné zatřídit. Talenty, které jsou čistě obranné, které chrání některé aspekty nosiče, jsou vždy nazývané štíty. Už jsi někdy zkoušela své schopnosti? Zablokovat někoho kromě mě a tvého partnera?"
Trvalo mi několik vteřin, navzdory tomu jak rychle můj nový mozek pracoval, dát dohromady odpověď.
"Jde to pouze s některými věcmi," řekla jsem mu. "Moje hlava je jakýmsi ... soukromím. Ale nezabránilo to Jasperovi zmást mou náladu nebo Alici vidět mou budoucnost. "
"Čistá psychická obrana." Eleazar si pro sebe přikývl. "Omezená, ale silná."
"Aro ji neslyšel," zapojil se Edward. "byla ještě člověk, když se potkali."
Eleazarovy oči se rozšířily.
"Jane se mi snažila ublížit, ale nemohla," řekla jsem. "Edward si myslí, že mě Demetri nedokáže najít, a že mě Alec taky nedokáže zmást. Je to dobré? "
Eleazar, stále zírající, přikývl. "Docela."
"Štít!" řekl Edward, z jeho tónu vyzařovalo hluboké uspokojení. "Nikdy jsem nepomyslel na tento směr. Jediný, který jsem kdy
předtím potkal, byla Renata, a to, co dovedla, bylo tak rozdílné."
Eleazar se pomalu vzpamatoval. "Ano, žádný talent se neprojevuje přesně stejným způsobem, protože nikdo nikdy nemyslí přesně stejným způsobem."
"Kdo je Renata? Co dovedla? "zeptala jsem se. Renesmee se taky se zájmem nakláněla pryč od Carmen tak, aby viděla přes Kate.
"Renata je Arův osobní strážce," řekl mi Eleazar. "Velmi praktický druh štítu, a velmi silný."
Nejasně jsem si vzpomněla na malý dav upírů postávající poblíž Ara v jeho hrůzostrašné věži, nějací muži, nějaké ženy.V nepříjemné, děsivé vzpomínce jsem si nemohla vzpomenout na ženské tváře. Jedna musela být Renata.
"Zajímalo by mě ...," uvažoval Eleazar. "Vidíte, Renata je mocný štít proti fyzickému útoku. Pokud se někdo k ní někdo přiblíží - nebo k Arovy, je vždycky blízko něj v nepřátelské situaci - ve které se ocitnou ... aby ji mohla odklonit. Kolem ní je síla, která odpuzuje, i když je téměř nepozorovatelná. Jednoduše sama zvolíš jít jiným směrem, než si plánovala, se zmatenou pamětí, proč jsi prvně chtěla jít jinudy. Dokáže svůj štít rozprostřít několik metrů od sebe. Také chrání Caia a Marca, když je potřeba, ale Aro je její předností.
"Ačkoli co dělá, není ve skutečnosti fyzikální. Stejně jako drtivá většina našich darů, se odehrává v mysli. Zajímalo by mě, kdo by vyhrál, kdyby se snažila udržet zpátky tebe? "potřásl hlavou. "Nikdy jsem neslyšel, že by někdo zmařil Arův nebo Janin dar."
"Mami, jsi neobyčejná," řekla mi Renesmee bez jakéhokoli překvapení, jako kdyby komentovala barvu mých
šatů.
Cítila jsem se dezorientovaně. Neznala jsem ž svůj dar? Měla jsem extra sebeovládání, které mi umožnilo přeskočit přímo přes strašlivý první rok po znovuzrození. Upíři mají většinou jen jednu zvláštní schopnost, ne?
Nebo měl na začátku Edward pravdu? Před tím, než Carlisle navrhl, že moje sebeovládání by mohlo být něco mimo přirozenost, Edward si myslel, že moje sebekontrola byl jen důsledek dobré přípravy - soustředění a postoje, jak prohlásil.
Který z nich měl pravdu? Bylo víc bych mohla dokázat? Jméno a kategorii, pro to, co jsem?
"Můžeš to předvést?" požádala zaujatě Kate.
"Předvést?" Zeptala jsem se.
"Potlač to od sebe," vysvětlila Kate. "Skryj někoho vedle sebe."
"Já nevím. Nikdy jsem to nezkoušela. Nevěděla jsem, že bych to dokázala. "
"Oh, nemusíš toho být schopna," řekla Kate rychle. "Bůh ví, že na tom pracuji už staletí a jediné, co dokážu, je pustit proud přes mou kůži."
Zírala jsem na ni, zmatená.
"Kate má útočnou schopnost," řekl Edward. "Něco jako Jane."
Automaticky jsem od Kate ustoupila, a ona se zasmála.
"Nejsem sadista," ujistila mě. "Je to prostě něco, co přijde vhod během boje."
Katina slova zapadala, počínajíc tvořit spojení v mé mysli. Skrýt někoho vedle sebe, tak to řekla. Jako kdyby byl nějaký způsob, jak zahrnout další osobu do mé podivné, nepředvídatelné tiché hlavy.
Vzpomněla jsem si na Edwarda shrbeného na starověkých kamenech hradní věže Volturiových. Ačkoliv se jednalo o lidskou vzpomínku, bylo to ostřejší, více bolestivé než většina ostatních - jako by to bylo vypáleno do tkání mého mozku
Co když jsem to mohla zastavit, aby se to stalo znovu? Co když jsem ho mohla ochránit? Ochránit Renesmee? Co kdyby tam byla malinkatá jiskřička možnosti, že bych je mohla taky zaštítit?
"Musíš mně naučit, co mám dělat!" naléhala jsem, bezmyšlenkovitě popadající Katinu ruku. "Musíš mi ukázat jak!"
Kate se vyškubla s mého sevření. "Možná - pokud se přestaneš snažit rozdrtit můj dosah."
"Ooops! Promiň! "
"V pořádku, jsi stíněna," řekla Kate. "Tento pohyb ti měl dát šok do paže. Necítila si nic právě teď?"
32. SPOLEČNOST
Cullenovic obrovský dům byl víc přecpaný hosty, než by kdokoliv předpokládal, že by to mohlo být pohodlné. Jenom řešili, protože nikdo z našich návštěvníků nespal. Ačkoli čas na jídlo byl nebezpečný. Naše společnost spolupracovala nejlépe, jak mohla. Dali Forks a La Push široký prostor, lovili jen v jiném státu; Edward byl laskavý hostitel, půjčoval své auta, když potřebovali, bez jakéhokoliv ucuknutí. Kompromis mě velmi znepokojoval, ačkoli jsem se snažila sama sobě říci, že by mohli bezohledně lovit kdekoliv na světě.
Jacob byl dokonce nohem víc rozrušený. Vlkodlaci existují, aby zabránili ztrátám na lidských životech,
a tady bylo hojně rozšířené vraždění
bytostí přehlíženo sotva venku, mimo hranice smečky. Ale přes tyto okolnosti, s Renesmee v akutním nebezpečí, držel pusu zavřenou a radši se díval na podlahu než na upíry.
Byla jsem ohromená lehkým přijetím návštěvy upírů od Jacoba; problémy, které Edward očekával se nikdy neuskutečnily. Jacob pro ně vypadal víceméně neviditelný, ne tak docela člověk, ale ani jako jídlo. Zacházeli s ním tím způsobem, jakým lidé, kteří nemají rádi domácí mazlíčky, zacházejí s mazlíčky svých přátel.
Leah, Seth, Qiul a Embry byli teď připojeni k běhu se Samem, a Jacob by se k nim nejraději přidal, vyjma toho, že nemohl zůstat dál od Renesmee, a Renesmee byla příliš zaměstnaná okouzlením cizího shromáždění Carlislových přátel.
Opakovali jsme scénu Renesmeeino uvedení do Denalijské skupiny ještě půltuctu krát. První pro Petera a charlottu, které nám poslali bez jakéhokoliv vysvětlení Jasper a Alice; jako většinu lidí, kterou znala Alice, důvěřovali jejím instrukcím navzdory nedostatku informací. Alice jim neřekla nic o směru, kterým ona a Jasper směřovali. Neslíbila jim, že se ještě někdy v budoucnu uvidí.
Ani Peter ani Charlotte nikdy neviděli nesmrtelné dítě. Ačkoli znali pravidla, jejich negativní reakce nebyla tak moc silná jako u Denalijských upírů, která byla první. Zvědavost je poháněla, aby vzali v úvahu Renesmeeino vysvětlení. A bylo to. Teď byli zavázáni za svědky, jako Tanyina rodina.
Carlisle poslal přátele z Irska a Egyptu.
Irský klan přijel první, ti byli překvapivě lehce přesvědčeni. Siobhan - žena nesmírně přímá, jejíž obrovské tělo bylo nádherné a fascinující zároveň, když se pohybovala v jemném vlnění - byla vůdcem, ale ona a její opancéřovaný druh, Liam, už dlouho důvěřovali úsudku nejnovějšího člena klanu. Malá Maggie, se svými poskakujícími rudými kudrlinkami, nebyla fyzicky tak impozantní jako ostatní dva, ale měla dar rozpoznat, když jí někdo lhal a její rozsudek nebyl nikdy neregulérní. Maggie uznala, že Edward mluvil pravdu, a tak Siobhan a Liam naprosto přijali náš příběh před tím, než se jich Renesmee dotkla.
Amun a ostatní egyptský upíři měli jiný příběh. I po té, co dva mladší členové jeho klanu, Benjamin a Tia, byli přesvědčeni Renesmeeiným vysvětlením, odmítl se jí Amun dotknout a nařídil svému klanu odjet. Benjamin - zvláštně veselý upír, který vypadal sotva starší než chlapec a zdál se být naprosto sebejistý a naprosto bezstarostný zároveň - přemluvil Amuna, aby zůstali několika nenápadnými hrozbami o rozpuštění jejich spojenectví.Amun zůstal, ale pokračoval v odmítání se dotknout Renesmee, a ani nedovolil , aby se jí dotkla jeho družka, Kebi. Jejich seskupení vypadalo nepravděpodobně - všichni Egypťané vypadali tak stejně, s jejich vlasy půlnoční černi a s olivovou bělostí, že by klidně mohli být biologickou rodinou.
Amun byl starší člen a zřetelný vůdce. Kebi od něj nikdy nezabloudila dál, než stín, a nikdy jsem ji neslyšela říct jediné slovo. Tia, Benjaminova družka, byla také klidná žena, tekže když promluvila, byl to významný náhled a vše, co řekla, mělo velkou váhu. Přesto se zdálo, že se všichni točí okolo Benjamina, jako kdyby měl nějakou divnou přitažlivost, nad kterou závisela rovnováha ostatních. Viděla jsem, jak Eleazar zíral na toho kluka s rozšířenýma očima a předpokládala jsem, že má Benjamin talent, který k němu ostatní přitahuje.
"Tak to není," řekl mi Edward, když jsme tu noc byli sami. "Jeho dar je tak výjimečný, že se Amun bojí, že ho ztratí. Stejně jako jsme plánovali nechat Renesmee z Arova dosahu"- povzdechl si - "Amun držel Benjamina od Arovi pozornosti. Amun stvořil Benjamina, protože věděl, že bude neobyčejný."
"Co dokáže?"
"Něco, co Eleazar nikdy předtím neviděl.
Něco, o čem jsem nikdy neslyšel. Něco, proti čemu by ani tvůj štít nic nezmohl." Ušklíbl se na mě svým křivým úsměvem. " Může skutečně ovlivňovat elementy - země, vítr, voda a oheň. Opravdová fyzická manipulace, žádná iluze v mysli. Benjamin s tím stále experimentuje, a Amun se ho snaží zformovat do zbraně. Ale vidíš, jak nezávislý Benjamin je. Ten se nenechá využít."
"Líbí se ti," domnívala jsem se z tónu jeho hlasu.
"Má velmi jasnou představu co je správné a co špatné. Líbí se mi jeho postoj."
Amunův postoj byl jiný, a on a Kebi si ho nechali pro sebe, zatímco Benjamin a Tia byli na správné cestě se spřátelit jak s Denali tak i Irským klanem. Doufali jsme, že se Carlisleův návrat by mohl uvolnit jeho přetrvávající napětí.
Emmett a Rose poslali jednotlivce - všechny Carlisleovi nomádské přátele, které se jim povedlo vystopovat.
Garrett přišel první - vysoký, vytáhlý upír s dychtivě rubínovýma očima a dlouhými pískovými vlasy, které měl svázané koženým řemínkem - bylo okamžitě jasné, že je to dobrodruh. Představovala jsem si, že bychom mu darovali jakoukoli výzvu a on by ji přijal, jen aby vyzkoušel sám sebe. Rychle zapadl k Denaliovským sestrám, ptajíc se na nekonečně mnoho otázek o jejich neobvyklém způsobu života. Zajímala jsem se, jestli je vegetariánství další výzva, kterou musí vyzkoušet, jen aby viděl jestli to dokáže.
Mary a Randall přišli taky - už přátelé, i když necestovali společně. Vyslechli si Renesmeein příběh a zůstali svědčit jako ostatní. Stejně jako Denalijští, kteří zvažovali, co by dělali, kdyby se Volturiovi nepodařilo zastavit, aby si poslechli vysvětlení. Všichni tři nomádi si zahrávali s myšlenkou zůstat s námi.
Samozřejmě, Jacob byl víc nevrlý s každým novým přírůstkem. Udržoval si odstup, pokud to šlo, a když nemohl, stěžoval si Renesmee, že pokud mu někdo bude muset napsat seznam, pokud někdo očekává, že bude všechny nové pijavice znát jménem.
Carlisle a Esme se vrátili zpět týden poté, co odešli, Emmett a Rosalie jen pár dní později, a všichni z nás se cítili lépe, když byli doma. Carlisle s sebou domů přinesl ještě jednoho přítele, i když slovo přítel nebylo to správné slovo. Alistair byl misantropický anglický upír, který počítal Carlisla mezi jeho nejbližší známé, i když by těžko vydržel návštěvu více než jednou za sto let. Alistair velmi preferoval cestování o samotě, a Carlisle ho požádal o velikou laskavost, když ho chtěl mít tady. Vyhýbal se celé společnosti, a bylo jasné, že neměl v shromážděné skupině žádné obdivovatele.
Dumající tmavovlasý vzal Carlisla za slovo o původu Renesmee, odmítajíc sejí, jako Amun, dotknout. Edward řekl Carlislovi, Esme a mě, že Alistair se bál tu být, ale víc se bál neznat závěr. Byl hluboce podezíravý ke všem autoritám, a pro to byl přirozeně podezřívavý k Volturiům. Jak se zdá, všechno co se stalo nyní, potvrzovalo všechny jeho obavy.
"Samozřejmě, že teď vědí, že jsem tady byl," slyšely jsme ho bručet k sobě v podkroví - jeho preferované místo na špatnou náladu. "Žádný způsob jak v tomto bodě udržet Ara z dosahu. Bude to znamenat staletí na útěku.Každý s kým Carlisle mluvil v posledním desetiletí bude na jejich seznamu. Nemůžu uvěřit, že jsem se sám nechal vtáhnout do týhle špíny. To je dobrý způsob, jak zacházet se svými přáteli."
Ale kdyby měl pravdu o útěku před Volturiovými, alespoň měl víc naděje, že se mu to povede, než zbytek nás. Alistair byl stopař, ačkoli ne tak přesný a schopný jako Demetri. Alistair měl prostě pocit nepolapitelného táhnutí směrem za čímkoli, co hledal. Ale tohle táhnutí by stačilo k tomu, aby mu řeklo, kterým směrem běžet - opačným směrem od Demetriho.
A pak přicestoval další pár neočekávaných přátel - nečekané proto, že ani Carlisle ani Rosalie nebyli schopni kontaktovat Amazonské.
"Carlisle," delší z těch dvou vysokých kočkovitých žen ho přivítala, když přijeli. Obě vypadaly, jako kdyby je někdo natáhl - dlouhé ruce a nohy, dlouhé prsty, dlouhé černé copy a dlouhé obličeje s dlouhými nosy. Neměly na sobě nic než zvířecí kůže - krátké tílko a těsné kalhoty, které oživily na stranách koženými vazbami. Nebylo to jen jejich výstřední oblečení, které je dělalo, že vypadaly divoce, ale všechno kolem nich, od jejich nedočkavých karmínových očí až po jejich náhlé, skákající pohyby. Nikdy jsem nepotkala méně civilizovaného upíra.
Ale Alice je poslala, a to byla zajímavá novinka, aby to zmírnila. Proč byla Alice v Jižní Americe? Jen proto, že viděla, že nikdo jiný nebude schopen být ve styku s Amazonskými?
"Zafrina a Senna! Ale kde je Kachiri?" Zeptal se Carlisle. "Nikdy jsem vás tři neviděl oddělené."
"Alice nám řekla, že se potřebujeme oddělit," odpověděla Zafrina hrubě, hluboký hlas odpovídal jejímu divokému zjevu. "Je nepohodlné být vzdálená od ostatních, ale Alice nás ujistila, že nás tu potřebujete, mezitím co ona velmi potřebovala Kachiri na něco jiného. To je všechno, co nám chtěla říct, kromě toho, že to velmi spěchá…?" Zafriněno sdělení
se ztratilo v otázce, a - s třesoucími si nervy, bez kterých se to neobešlo, bez ohledu na to, jak často jsem to už dělala - jsem přinesla Renesmee, abychom se s nimi setkaly.
Navzdory jejich divokému vzhledu, vyslechly si velice klidně náš příběh, a pak dovolily Renesmee, aby ukázala důkaz. Vzaly Renesmee stejně jako ostatní upíři, ale nemohla jsem si pomoc pochybovat, když jsem pozorovala jejich rychlé, trhavé pohyby tak blízko za ní. Senna byla vždy blízko Zafriny, nikdy nemluvila, ale nebylo to stejné jako s Amunem a Kebi. Kebino chování bylo uctivé; Senna a Zafrina byly víc jako dvě části jednoho ústrojí - Zafrina se jen stala mluvčím.
Novinky o Alici byly zvláštně utěšující. Je zřejmé, že byla na nějaké své vlastní nejasné misi, jak se snažila předejít čemukoli, co měl Aro v plánu.
Edward byl nadšený, že jsou Amazonští s námi, protože Zafrina byla enormě talentovaná; její dar by mohl být velmi nebezpečnou útočnou zbraní.
Ne, že by se Edward zeptal Zafriny, aby se přidala na naši stranu v bitvě, ale pokud by Volturiovi nezastavili, když uvidí naše svědky, možná zastaví z důvodu změny scény.
"Je to velmi nezáludná iluze," vysvětloval Edward , když se ukázalo, že jsem jako obvykle nic nezpozorovala. Zafrina byla zaujata a pobavena mojí imunitou - něco, s čím se nikdy předtím nesetkala - nedočkavě postávala, zatímco mi Edward popisoval to, co jsem zameškala. Edwardovy oči se lehce rozostřily, jak pokračoval. "Dokáže většinu lidí přinutit, aby viděli cokoliv co chce, aby viděli - vidět jen to a nic jiného. Například, právě teď jsem se mohl ocitnout sám uprostřed deštného pralesu. Je to tak jasné, že bych tomu mohl uvěřit, vyloučit fakt, že tě stále cítím v náruči."
Zafrininy rty sebou cukly v její tvrdé verzi úsměvu. O sekundu později, Edward opět zaostřil, a ušklíbl se.
"Působivé," řekl.
Renesmee byla fascinována konverzací, a odvážně se natáhla k Zafrině.
"Můžu se podívat?" zeptala se.
"Co bys chtěla vidět?" zeptala se Zafrina.
"To, co jsi ukázala tátovi."
Zafrina přikývla, a já úzkostlivě pozorovala, jak Renesmeeiny bezvárazné oči zíraly do prostoru. O vteřinu později, se jí po tváři rozlil oslňující usměv.
"Ještě," rozkazovala.
Po tom všem, bylo těžké odtrhnout Renesmee od Zafriny a jejích nádherných obrázků. Bála jsem se, protože jsem si byla docela jistá, že Zafrina byla schopná vytvořit obrázky, které by vůbec nebyly pěkné. Ale přes Renesmee a její myšlenky jsem mohla taky vidět Zafrininy vize - byly tak jasné jako kterákoliv z Renesmeeiných vlastních vzpomínek, jako by byly skutečné - a proto jsem mohla posoudit sama, jestli jsou vhodné nebo ne.
Přesto jsem se jí nevzdávala snadno, musela jsem přiznat, že je dobře, že Renesmee Zafrina bavila. Potřebovala jsem ruce. Musela jsem se toho tolik učit, jak fyzicky, tak psychicky, a času bylo tak málo.
Můj první pokus učení se bojovat neproběhl moc dobře.
Můj první pokus učení se bojovat neproběhl moc dobře.
Edward mě přemohl během dvou vteřin. Ale místo toho aby mě nechal bojovat mým vlastním způsobem - což by rozhodně mohl - vyskočil pryč ode mě. Okamžitě jsem věděla, že není něco v pořádku; stál jako kámen, zírajíc přes louku,kde jsme cvičili.
"Promiň, Bello," řekl.
"Ne, jsem v pohodě," řekla jsem. "Pojďme znova."
"Nemůžu."
"Co tím myslíš, že nemůžeš. Právě jsme začali."
Neodpověděl.
"Podívej, já vím, že v tom nejsem dobrá, ale nemůžu být lepší, když mi nepomůžeš."
Neřekl nic. Hravě jsem k němu skočila. Vůbec se nebránil, a oba jsme spadli na zem. Byl nehybný, když jsem mu přitiskla rty na jeho krk.
"Vyhrála jsem," oznámila jsem.
Měl zúžené oči, ale nic neříkal.
"Edwarde? Co je špatně? Proč mě nebudeš učit?"
Pár minut uběhlo, než začal znova mluvit.
"Já jen nemůžu..unes to. Rosalie a Emmett vědí stejně jako já. Tanya a Eleazar vědí pravděpodobně víc. Požádej někoho jiného. "
"To není fér. Ty jsi v tom dobrý. Předtím si pomohl Jasperovi - taky jsi s ním bojoval a všechno ostatní. Proč ne se mnou? Co dělám špatně?"
Rozzlobeně si povzdychl. Jeho oči byly tmavé, stěží žádné zlato, které by se třpytilo v černi.
"Podívám-li se na tebe tímto způsobem, analyzuji tě jako cíl. Vidím všechny způsoby, jak tě zabít…" Ustoupil. "Jen je to pro mě příliš reálné. Nemáme tolik času, aby byl rozdíl v tom, kdo tě učí. Každý tě může naučit základy."
Zamračila jsem se.
Dotkl se mého spodního našpuleného rtu a usmál se. " Kromě toho, je to zbytečné. Volturiovi zastaví. Porozumí."
"Ale co když ne! Potřebuju se to naučit."
"Najdi si jiného učitele."
To nebyla naše poslední konverzace na toto téma, ale nikdy jsem ho neodklonila ani palec od jeho rozhodnutí.
Emmett byl víc než ochotný mi pomoci, přestože jeho učení bylo trochu pomstychtivé kvůli prohrané páce. Kdybych mohla mít modřiny, byla bych fialová od hlavy k patě. Rose, Tanya a Eleazar, všichni byli trpěliví a podporovali. Jejich výuka mi připomínala Jasperovy bojovné instrukce k ostatním v červnu minulého roku, i když ty vzpomínky byly zmatené a nejasné. Někteří návštěvníci si mysleli, že moje vzdělávání je zábavné, a někteří z nich dokonce nabídli pomoc. Nomád Garrett vzal několik kol - byl překvapivě dobrý učitel; tak snadno ve styku s ostatníma obecně, že jsem se divila, že nikdy nezaložil klan. Dokonce jsem jednou bojovala se Zafrinou zatímco nás Renesmee sledovala z Jacobovy náruče. Naučila jsem se několik triků, ale nikdy jsem jí znova nepožádala o pomoc. Po pravdě, i když jsem měla Zafrinu hodně ráda a věděla jsem, že by mi skutečně neublížila, divoká žena mě děsila k smrti.
Naučila jsem se spoustu věcí od mých učitelů, ale měla jsem pocit, že moje znalosti jsou stále nemožně základní. Nemám tušení kolik vteřin vydržím proti Alecovi a Jane. Jen jsem se modlila, aby to bylo dost dlouho na pomoc.
Každou minutu dne když jsem nebyla s Renesmee nebo se neučila bojovat, jsem byla na dvorku a pracovala s Kate, snažíc se odstrčit můj vnitřní štít ven z mého mozku, abych ochránila někoho jiného. Edward mě povzbuzoval v mém snažení. Vím, že doufal, že najdu způsob k přispění, které mě uspokojí, zatímco mě taky bude držet od linie ohně.
Bylo to jenom tak těžké. Nebylo tu nic, čeho bysme se mohl přidržet, nic pevného s čím by jsme mohli pracovat. Měla jsem jen svou bouřlivou tužbu být užitečná, být schopná udržet Edwarda, Renesmee a stejně tak mou rodinu u mě v bezpečí. Znova a znova jsem se snažila přinutit nejasný štít vyjít ze mě ven, s jediným mdlým, ojedinělým úspěchem. Vypadalo to, jako bych zápasila s pružnou neviditelnou gumovou stuhou- stuhou, která se mohla v náhodném momentě změnit z betonové hmatatelnosti na nehmotný kouř.
Jen Edward byl ochoten stát se naším pokusným králíkem - přijímat šok za šokem od Kate, zatímco já se neschopně vypořádávala s jádrem mé hlavy. Zkoušeli jsme už hodiny, a já jsem se ve stejnou dobu cítila, jako bych se z námahy mohla pokrýt potem, ale samozřejmě moje dokonalé tělo mě tímto neprozradilo. Všechna moje únava byla duševní.
Zabíjelo mě, že Edward byl ten, který musel trpět , moje ruce se kolem něj zbytečně ovinuly, zatímco on znova a znova uskakoval z Katina "nízkého" nastavení. Snažila jsem se tak tvrdě, jak jen to šlo, vytlačit můj štít přes nás oba; čas od času se mi to povedlo, a pak to zase proklouzlo.
Nesnášela jsem toto cvičení a přála jsem si, aby pomáhala Zafrina místo Kate. Pak všechno co by Edward musel dělat, by bylo dívání se na Zafrininy iluze, dokud bych ho od toho nedostala. Ale Kate naléhala, že potřebuji lepší motivaci - kterou myslela to, že nenávidím pomyšlení na Edwardovu bolest. Začínala jsem pochybovat o jejím tvrzení od prvního dne, kdy jsme se potkaly - že nebyla sadistická při používání svého daru. Vypadalo to, že si mě užívá.
"Hej," řekl Edward vesele, snažíc se skrýt jakékoliv důkazy zármutku ve svém hlase. Cokoliv, aby mě odradil od cvičení se v boji. "Tohle bylo sotva píchnutí. Dobrá práce, Bello."
Zhluboka jsem se nadechla, snažíc se přesně pochopit, co jsem udělala správně. Ověřila jsem si elastickou obruč, snažíc se, aby zůstalo pevné, jak jsem ho od sebe rozvinula.
"Znova,Kate," zavrčela jsem skrz zuby.
Kate stlačila dlaně na Edwardova ramena.
Povzdechl si v úlevě. "Teď nic."
Pozvedla obočí. "Ani to nebylo slabý."
"Dobře," obořila jsem se.
"Připrav se,"
Řekla mi, a znova se natáhla k Edwardovi.
Tentokrát se zachvěl, a nízkým dechem zasyčela skrz zuby.
"Promiň! Promiň! Promiň!" skandovala jsem, kousajíc si rty. Proč to nemůžu udělat správně?
"Udělala jsi neuvěřitelný pokrok, Bello," řekl Edward, přitahujíc mě těsně k němu. " Pacuješ na tom jen pár dnů a už se ti místy daří. Kate, řekni jí, jak si dobře vede."
Kate našpulila pusu. "Nevím. Má samozřejmě obrovskou schopnost a jsme jen na začátku. Jsem si jistá, že to umí i lépe. Jen prostě postrádá podněty."
Nevěřícně jsem na ni zírala, moje rty se automaticky ohrnuly přes zuby. Jak si mohla myslet, že postrádám motivaci s jejími šoky na Edwarda přímo tady, přede mnou?
Slyšela jsem šeptání z publika, které neustále rostlo, když jsem cvičila - jako první jen Eleazar, Carmen a Tanya, ale pak okolo putoval Garrett, pak Benjamin a Tia, Siobhan a Maggie, a teď dokonce i Alistair čučel dolů z okna ze třetího poschodí. Diváci souhlasily s Edwardem; mysleli si, že jsem už byla dobrá.
"Kate," řekl Edward varovným hlasem jako by se vyskytl nějaký nový směr jednání vůči ní, ale ona už byla v pohybu. Skočila podél křivky řeky, kde šly pomalu Zafrina, Senna a Renesmee, Renesmee byla v náručí Zafriny jak obchodovaly s obrázky tam a zpět. Jacob se jim stínil, pár stop za nimi.
"Nessie," řekla Kate - přistěhovalci si rychle zvykli na rozčilující přezdívku, "nechtěla bys pomoci své mamince?"
"Ne," polovičně jsem zavrčela.
Edward mě konejšivě objal. Setřásla jsem ho právě jak Renesmee přeletěla přes dvorek ke mně, s Kate, Zafrinou a sennou přímo za ní.
"Absolutně ne, Kate,"zasyčela jsem.
Renesmee se ke mně natáhla, a já jí automaticky otevřela náruč. Zkroutila se do mě, tlačíc svou hlavu do dutiny pod mými rameny.
"Ale mami, já ti chci pomoct," řekla odhodlaným hlasem. Její ruka se opět opřela proti mému krku, zesilujíc své přání v představách nás dvou společně, jako tým.
"Ne," řekla jsem, rychle ji stahujíc. Kate úmyslně pokročila mým směrem, její ruka nás napjatá směrem k nám.
"Běž od nás pryč, Kate," varovala jsem jí.
"Ne." Začala si vykračovat vpřed. Usmívala se jako lovec zatáčející k jeho kořisti.
Posunula jsem Renesmee tak, abych jí měla za zády, stále ještě stahovat rychlostí, která by se Kate
vyrovnala.Teď jsem měla volné ruce, a když by Kate chtěla uchopit její ruce za zápěstí, bylo by lepší, aby si udrela odstup.
Kate pravděpodobně nepochopila, nikdy sama nezažila vášeň matky ke svému dítěti. Zřejmě asi ani netušila, jak daleko už zašla. Byla jsem tak vzteklá, že moje vidění mělo podivný načervenalý nádech, a na jazyku jsem cítila chuť spáleného kovu. Síla, se kterou jsem obvykle pracovala, zdrženlivě protékala přes mé svaly, a já věděla, že bych ji mohla rozmačkat do diamantově tvrdé drti, když mě dotlačí to udělat.
Vtek způsobil, že se má osobnost v každém aspektu zostřila. Mohla jsem dokonce přesněji cítit pružnost mého štítu - cítit, že to není ani tak jedna obruč, jako spíš vrstvy, tenké vrstvy, které mě pokrývají od hlavy k patě. S hněvem vlnícím se přes mé celé tělo, jsem ho cítila lépe, mohla ho udržet. Napnula
jsem ho kolem okolo sebe, od sebe, zabalujíc Renesmee zcela uvnitř, jen pro případ, že by Kate pominula mé varování.
Kate udělala další vypočítavý krok kupředu, a z mého krku se vydralo přes sevřené zuby neurvalé vrčení.
"Buď opatrná, Kate," upozornil Edward.
Kate udělal další krok, a pak udělala chybu jako někdo nezkušený, jak jsem mohla rozpoznat. Jen na krátký skok se podívala pryč, obracejíc pozornost ode mě k Edwardovi.
Renesmee byla bezpečně za mými zády; nakrčila jsem se ke skoku.
"Můžeš něco slyšet od Nessie?"zeptala se ho Kate, její hlas klidný a bezstarostný.
Edward skočil do prostoru mezi nás, blokujíc mojí dráhu ke Kate.
"Ne, vůbec nic," odpověděl. "Teď dej Belle nějaký odstup, ať se uklidní, Kate. Neměla bys jí tak podněcovat. Vím, že nevypadá na svůj věk, ale je jí jen pár měsíců."
"Nemáme čas jít na to jemně, Edwarde. Musíme na ni přitlačit. Máme jen pár týdnů, a ona má potenciál…"
"Brzdi na minutku, Kate."
"Brzdi na minutku, Kate."
Kate se zamračila, ale brala Edwardovo varování mnohem víc vážně, než brala moje.
Renesmee měla ruku na mém krku; pamatovala si na Katein útok, ukazovala mi, že to neznamenalo nic zlého, že v tom táta byl taky…
To mě neuklidnilo. Spektrum světla, které jsem viděla bylo stále poskvrněné karmínovou. Ale lépe jsem se kontrolovala, a mohla jsem vidět moudrost Katina slova. Hněv mi pomáhal. Pod tlakem se budu učit rychleji.
To neznamená, že se mi to líbí.
"Kate," zavrčela jsem. Opřela jsem se o Edwardův kříž (záda). Stále jsem cítila jak je můj štít silný, pružný potah kolem Renesmee a mě. Zatlačila jsem ho dál, kolem Edwarda. Nebylo tu žádné znamení vady v napínací tkanině, žádná kapka hrozby. Funěla jsem snahou, a moje slova ze mě vycházela a zněla spíše jako bezdechá než jako vzteklá. "Znova," řekla jsem Kate. "Jenom Edward."
Zakroutila očima, ale připlula dopředu a přitlačila dlaň na Edwardovo rameno.
"Nic," řekl Edward. Slyšela jsem v jeho hlase úsměv.
"A teď?" zeptala se Kate.
"Pořád nic."
"A teď?" tentokrát byl v jejím hlase zvuk napětí.
"Vůbec nic."
Kate zavrčela a kráčela pryč.
"Vidíte to?" zeptala se Zafrina svým hlubokým divokým hlasem, odhodlaně hledíc na nás tři. Její angličtina byla podivně přízvučná, slova natahovala na nečekaných místech.
"Nevidím nic, co bych neměl,"řekl Edward.
"A ty, Renesmee?" zeptala se Zafrina.
Renesmee se na ní usmála a zatřásla hlavou.
Moje zuřivost už téměř zcela ochabla, a měla jsem zuby sevřené, rychle a těžce jsem dýchala, jak jsem tlačila proti elastickému štítu; byl stále těžší, čím víc jsem ho držela. Natáhl se zpátky, táhnoucí se dovnitř.
"Žádná panika," varovala Zafrina malou skupinku diváků, která mě pozorovala. "Chci vidět, jak daleko se může rozšířit."
Šokovaný výdech od všech přítomných - Eleazar, Carmen, Tanya, Garrett, Benjamin, Tia, Siobhan, Maggie - všichni jen Senna se zdála být připravena na cokoliv, co Zafrina dělala. Oči ostatních byly prázdné, výraz úzkosti ve tvářích.
"Zvedněte ruku, pokud se vám vrátí vidění,"poučovala Zafrina. "Teď, Bello. Koukej, kolik jich ještě můžeš zaštítit."
Zlostně jsem vydechla. Kate byla, kromě Renesmee a Edwarda nejblíže, ale i ona byla asi deset stop daleko. Sevřela jsem čelist a zatlačila, snažíc se zdvihnout ochranu dál od sebe. Palec po palci jsem ho roztahovala ke Kate, bojujíc se zpětnou odezvou, která se naplňovala s každým zlomkem, který jsem získala ke Kate. Jen jsem sledovala Katin znepokojený výraz, zatímco jsem pracovala, a tiše jsem zasténala úlevou, když její oči zamrkaly a zaostřily. Zvedla svou ruku.
"Fascinující!" zamumlal Edward v tichém výdechu. "Je to jako jednosměrně průhledné sklo. Můžu už číst vše, co si myslíte, ale vy ke mně nedosáhnete. A slyším Renesmee, co jsem nemohl, když jsem byl venku. Vsadím se, že by mi Kate teď mohla dát ššok, protože i ona je teď pod deštníkem. I přesto tě nemůžu slyšet ... hmmm. Jak to funguje? Zajímalo by mě, kdyby. . ".
Pokračoval v mumlání sám k sobě, ale já nedokázala poslouchat. Stiskla jsem zuby, snažíc se rozšířit účinnost štítu na Garretta, který byl nejblíže ke Kate. Zvedl ruku.
"Velmi dobře," složila mi Zafrina poklonu. "A teď…"
Ale promluvila příliš brzy; s prudkým výdechem, jsem cítila, jak můj štít couvl jako gumička roztažená přespříliš daleko, pukl zpět do své původní podoby. Renesmee, zažívajíc poprvé slepotu, kterou Zafrina vykouzlila pro ostatní, se třásla za mými zády. Unaveně jsem bojovala proti elastickému táhnutí, nutíc štít dosáhnout znovu k ní.
"Mohu dostat minutu?" zasupěla jsem. Co jsem se stala upírem, ještě nikdy předtím jsem necítila potřebu odpočinku. Bylo to znervózňující, cítit se tak utahaná a tak silná současně.
"Pochopitelně," řekla Zafrina, a diváci se uvolnili, jak jim vrátila znovu zrak.
"Kate," ozval se Garrett, jak ostatní mumlali a posouvali se o něco dál, rozrušeni okamžikem oslepnutí; upíři nebyli zvyklí cítit se bezbranně. Vysoký blonďatý Garrett byl jediný nenadaný nesmrtelný, který vypadal být unešen mým cvičením. Zajímalo by mě, co dobrodruha tak lákalo.
"Já bych to nedělal, Garrette," upozornil ho Edward.
Garrett pokračovat směrem ke Kate, navzdory varováním, rty našpuleny spekulací. "Říká se, že umíš dostat upíra na lopatky."
"Ano," souhlasila. Pak se lstivým úsměvem, zavrtěla k němu hravě prsty. "Zvědavý?"
Garrett pokrčil rameny. "To je něco, co jsem nikdy neviděl. Vypadá to, že by to mohlo být trochu přehnané. ."
"Možná," řekla Kate, její tvář byla náhle vážná. "Možná to funguje jenom na slabé či mladé. Nejsem si jista. Vypadáš být silný. Možná bys mohl odolat mému nadání." Natáhla ruce k němu, dlaní nahoru - jasná výzva. Rty se jí zkroutili, a byla jsem si docela jista, že její seriózní výraz byl pokusem
donucení.
Garrett se na výzvu zašklebil. Velmi sebevědomě se dotkl její dlaně ukazováčkem.
A pak, s hlasitým zalapáním po dechu, se jeho kolena podlomila a převrátil se na záda. Jeho hlava práskla do kusu žžuly s ostrým práskavým hlukem. Bylo šokující, dívat se. Mé instinkty couvli, vidíc zneschopnění nesmrtelného takovým způsobem, bylo to naprosto špatné.
"Říkal jsem ti to," zamumlal Edward.
Garrettova oční víčka se po dobu několika sekund třásla, a pak oči doširoka rozevřel. Zíral nahoru na culící se Kate, a udivený úsměv mu osvětlil tvář.
"Páni," řekl.
"Líbilo se ti to?" Zeptala se skepticky.
"Nejsem blázen," zasmál se, potřásajíc hlavou, jak se pomalu dostával na kolena, "ale určitě to bylo něco!"
"To je to, co jsem slyšel."
Edward překulil oči.
A pak nastal malý rozruch na předním dvoře. Slyšela jsem, jak Carlisle koktajíc odpověděl překvapeným hlasem.
"Poslala vás Alice?" Zeptal se někoho, jeho hlas nejistý, lehce naštvaný.
Další neočekávaný host?
Edward se vrhl do domu a většina ostatních ho napodobila. Sledovala jsem je pomaleji, Renesmee ještě posazenou na zádech. Chtěl bych dát Carlislovi chvíli. Nechat ho zahřát nového hosta, připravit ho nebo ji, nebo je - pro představu o tom, co se blíží.
Vzala jsem Renesmee do náruče, jak jsem šla opatrně kolem domu, abych vstoupila přes dveře do kuchyně, poslouchajíc to, co jsem nemohla vidět.
"Nikdo nás neposlal," hluboký šeptavý hlas Carlislovi odpověděl na otázku. Okamžitě mi připomněl hlasy starších Ara a Caia, a zmrazil mě uvnitř kuchyně.
Věděla jsem, že přední pokoj byl přeplněný - téměř všichni se šli podívat na nejnovější návštěvníky, ale byl tam sotva nějaký hluk. Mělké dýchání, to bylo vše.
Carlislův hlas byl ostražitější, když reagoval. "Tak co vás sem teď přivádí?"
"Slovo, cesty," odpověděl jiný hlas, stejně lehký jako první. "Slyšeli jsme narážky, že Volturiovi jdou proti vám. Šeptá se, že by jste neměli být sami. Je zřejmé, že to, co se šeptá, byla pravda. Tohle je impozantní shromáždění."
"Nevyzýváme Volturiovy," odpověděl Carlisle napjatým tónem. "Došlo k nedorozumění, to je všechno. K velmi vážnému nedorozumění, buďte si jisti, ale budeme doufat, že se vyjasní. Co vidíte, jsou svědci. Potřebujeme jen, aby nás Volturiovi vyslechli. Nemáme- "
"My se nestaráme o to, co říkají, že jste udělali" přerušil ho první hlas. "A je nám jedno, jestli jste porušili zákon."
"Nezáleží na tom, jak neslýchaně", zazněl druhý.
"My jsme čekali tisíciletí a půl abychom vyzvali italskou spodinu," uvedl na ten na prvním místě. "Pokud existuje šance, že padnou, budeme tady, abychom to viděli."
"Nebo dokonce pomůžeme porazit je," dodal druhý. Vystoupili v hladkém tandemu, jejich hlasy natolik podobné, že méně citlivé uši by předpokládali, že byl pouze jeden.
"Pokud si myslíme, že máte šanci na úspěch."
"Bello?" zavolal na mě Edward pevným hlasem. "Přines sem Renesmee, prosím. Možná bychom měli otestovat tvrzení našich rumunských návštěvníků."
Pomáhalo mi vědět, že polovina upírů ve vedlejší místnosti by pravděpodobně přiběhla bránit Renesmee, pokud by tito Rumuni byli z ní rozrušení. Nelíbil se mi zvuk jejich hlasů, nebo temná hrozba v jejich slovech. Jak jsem šla do pokoje, viděla jsem, že nejsem sama tohohle názoru. Většina nehybných upírů hleděla nepřátelsky, a několik - Carmen, Tanya, Zafrina a Senna - se jich přemístilo do nepatrně defenzivní polohy mezi nově příchozí a Renesmee.
Oba upíři u dveří byli útlí a nízcí, jeden tmavovlasý - a druhý s vlasy tak popelavě blonďatými, že vypadali jako sivé. Měli stejnou pudrovou barvu kůže jako Volturiovi, i když myslím, že ne až tak výrazně. Nebyla jsem si tím jista, nikdy jsem Volturiovy neviděla jinak než svýma lidskýma očima, takže jsem nemohla perfektně srovnávat. Jejich ostré, úzké oči měli barvu tmavého burgundského, bez jemného filmu. Měli na sobě velmi jednoduché černé šaty, které by mohly vypadat moderně nebýt starých vzorů.
Ten tmavý se zašklebil, když jsem přišla do jeho zorného pole. "Dobře, dobře, Carlisle. Byli jste zlobiví, ne? "
"Není to, co si myslíte, Stefane."
"My se stejně nestaráme," reagoval blonďák. "Jak jsme říkali předtím."
"Tak vítejte na pozorování, Vladimire, ale rozhodně není náš plán napadnout Volturiovy, jak jsme říkali předtím."
"Pak jen zkřížíme naše prsty," začal Stefan.
"A budeme doufat ve štěstí," dokončil Vladimir.
V závěru jsme měli dohromady sedmnáct svědků - Irské, Siobhan, Liama a Maggie; Egyptské, Amuna, Kebi, Benjamina, a Tiua; Amazonky, Zafrinu a Sennu, Rumunské, Vladimira a Stefana; a nomády Charlotte a Petra, Garretta, Alistaira, Marya a Randalla - k doplnění naší jedenáctičlenné rodiny. Tanya, Kate, Eleazar a Carmen trvali na tom, aby byli započítáni jako součást naší rodiny.
Kromě Volturiových to byl asi největší shromáždění spřátelených upírů v historii nesmrtelných.
Všichni jsme začínali pociťovat naději. Dokonce ani já jsem si nemohla pomoct. Renesmee zvítězila nad tolika v tak krátkém čase. Volturiovým stačí jen poslouchat, jen na chvilku . . .
Poslední dva přeživší Rumunové - soustředěni pouze na svou hořkou zášť k těm, kteří rozvrátili jejich říši před patnácti sty lety - přijali vše za pochodu. Nedotýkali se Renesmee, ale neprojevili vůči ní žádnou averzi. Zdálo se, že si záhadně oblíbili naše spojenectví s vlkodlaky. Sledovali mé cvičení se šštítem se Zafrinou a Kate, sledovali Edwardovy odpovědi na nevyslovené dotazy, sledovali Benjaminovo vytváření gejzírů z vody z řeky nebo ostré poryvy větru vytvořené z bezvětří pouze myslí, a jejich oči nelítostně zářily nadějí, že k utkání s Volturiovými nakonec dojde.
Nedoufali jsme ve stejné věci, ale doufali jsme všichni
Náhledy fotografií ze složky Twilight film